není tomu tak mnoho let ...

17.08.2010 22:25

 

Hezký den všem odběratelům Průvodce wellness,

   není tomu tak mnoho let, kdy jsme vůbec nevěděli, co je to osobní počítač, software, programování nebo výdobytky moderní doby typu Facebook aj.
            Před dobou relativně nedávnou se průměrný příjem energie za jeden den pohyboval řádově o 20-30% na nižších hodnotách.
            Současná civilizace nám servíruje stále dokonalejší výrobky a služby vedoucí především k našemu vlastnímu pohodlí.
            Stále více naší profesní činnosti i zábavy se odehrává ve virtuálním světě, a to sebou kromě fungování na úrovni hranice  bazálního metabolismu přináší mj. i podvědomou snahu rozptýlit se pojídáním jakýchkoli dobrot, nejčastěji v podobě drobností typu čokolád, oříšků, cukrovinek či tyčinek s pochybným nutričním složením.
Na tom by nebylo nic špatného, jídlem podporujeme produkci některých endorfinů, které pomohou snížit stresové faktory, řečeno jinak - navozují klidnější stav mysli.
     Potíž nastává v okamžiku, kdy si neuvědomíme (a většina lidí, o nichž je řeč, si skutečně neuvědomuje), že to, co "pozobáváme", je v převážné většině případů doslova a do písmene kalorickou bombou.

Výsledek je vcelku jasný - sedím, "cpu" do sebe malé "kalorické nálože", přitom vydávám pouze minimum energie, a po několika měsících si po ranním pohledu do zrcadla položím otázku, co dělám špatně, že se moje postava vyvíjí nežádoucím směrem.

Řešení je na první pohled jednoduché - nejíst mimo rámec naplánovaných hlavních chodů nic, co by převažovalo ručičku vah ve prospěch nadbytečného příjmu energie.
Snadno se radí, zkusme se ale vžít do situace člověka, který sedí 8-10 hodin denně u počítače a snižuje stavy nervozity z disfunkčnosti Windows nebo přemíry práce pojídáním čehokoli sladkého.
  V takovém případě se jedná o jedinou aktuální a možnou záchranu, protože každý kousek sladkosti na krátkou chvíli zvýší hladinu krevního cukru, což se projeví sladkým přílivem energie.
Stav "extáze" trvá přesně do okamžiku, než se zapojí do hry slinivka břišní a vyprodukuje svoji dávku inzulínu, který sníží příliš vysokou hladinu krevní glukózy zpět na nezbytné minimum.
  Kam se poděje energie z přebytečného cukru?
Tělo si ji uloží přesně tam, kde ji mít v podobě tukových polštářů nechceme.
                                                  
                                  Teď, když už vím, kde je jádro problému, existuje šance, jak se bez psychické úhony všeho zbavit?
Můžu vůbec sedět u počítače a uklidňovat se něčím jiným než dávkou vysoké glykemie?
Nabízí se několik "provozuschopných" řešení:

1. Ze všeho, co mám po ruce a musím nezbytně sníst, vynechám vše s obsahem tuků.
Platí to především o všeobecně oblíbených oříšcích či bramborových lupíncích. Zkusme si někdy orientačně sečíst, kolik nám dají energie navíc - většinou se jedná řádově o stovky kalorií denně (není problém takovou energii vydat, ale ruku na srdce - kdo bude ochoten podstupovat výlety v podobě hodinových procházek či se potit na sportovišti?).

2. Místo sladkostí sáhnu po ovoci a zelenině.
Ne jenom ovoci, které je vcelku bohatou zásobárnou fruktózy, ale i zelenině, která se pyšní velmi nízkým glykemickým indexem.
Toto zákonitě neznamená, že si MUSÍM odpustit všechny milované sladkosti, ale i když jich polovinu nahradím zeleninou a ovocem, mám vítězství na dosah.

3. Výrobci doplňové stravy nebo léčiv v současné době nabízí stále "dokonalejší" (= chytřejší? účinnější? technologicky propracovanější?) produkty s velmi atraktivnámi účinky.
Mám tedy jako spotřebitel a zájemce o redukci hmotnosti sáhnout po pilulce, která mi zablokuje tvorbu enzymu podporujícího ukládání energie do tukových zásob, nebo kapsli s obsahem látek snižujících chuť na sladké či celkově jídlo?
Nerad beru takovým zájemcům zbytky iluzí o možnostech moderní doby, obávám
      se ale, že tato varianta není dlouhodobým řešením.

Je tedy skutečně tak těžké předcházet těmto velmi často se vyskytujícím příčinám nadváhy, které dlouhodobě vyúsťují v chronické zdravotní potíže?
    Skromně si myslím, že ne.
Je reálná šance na takovou změnu?
   Neskromně (leč s pozitivním náhledem :o) jsem přesvědčen, že masově ne.
Snad alespoň malému procentu lidí utkví tyto rady v paměti a začnou měnit svoje návyky. Proces chválihodný a jednoduchý, praxe dokazuje, že ne však snadný...
 

 
Přeji pohodový den

 
Mgr. Martin Jelínek
www.kurzyatac.cz
 

© 2010-2012 WebMaster a-dvorak@seznam.cz

Vytvořeno službou Webnode