buchtičky s krémem

Hezký den všem odběratelům Průvodce wellness,

 pojem deja-vu mi odjakživa byl cizí - pokud se už cokoli v tomto směru přihodilo, shodou různých faktorů jsem tomu buď nevěnoval pozornost nebo vůbec ani
  nezaregistroval, že se něco děje.
  Zřejmě bude dílem osudu, že první zážitek přišel zrovna v oblasti, kde profesně trávím nejvíce času. Dnes ráno při natáčení dalšího z pořadů pro Českou televizi
    na téma "Pudinky" přišel na paškál i pojem "šodó".
  Tento na první pohled honosný název neznačí nic menšího než v české
      gastronomické kotlině chronicky známé pudinkové krémy, nejčastěji
   spojované s "totalitním" menu "buchtičky s krémem".
  Můj názor na toto jídlo je vcelku nekompromisní a důvodem toho nejsou jenom
vzpomínky na školou povinné dětství strávené v minulém režimu, kde tento chod
    byl ve školních jídelnách servírován více než pravidelně.
  Směs mouky, kvanta cukru, nasycených tuků a pořádné porce mléka s
   dodatkem několika žloutků a droždí by neměla splňovat představy o nutričně 
 dokonalém pokrmu prakticky nikoho z nás.
                    Názor si samozřejmě nenechávám pro sebe a po ukončení
  natáčecího bloku se odebírám do porodnice za ženou a synkem zkontrolovat
 dietu č.2, jak zní oficiální poporodní stravovací režim v nemocnici.
   První snídaně proběhla v podobě dvou suchých rohlíků s taveným sýrem,
 uzurpuji si proto právo být lehce nervózní z blížícího se oběda.
    Polévka zeleninová s mletým masem schválením prošla, po původu ingrediencí pátrat raději odmítám.
   Po zvednutí pokličky zakrývající hlavní chod si protírám oči a přemýšlím, zda mě
 šálí zrak nebo se jedná o cílenou provokaci "ze shora" - buchtičky se šodó.
                       Hlavou mi prolétá příznačné deja-vu.
     Deja-vu nebo zlý sen?
 O nemocničním stravování toho bylo napsáno už hodně - není jednoduché skloubit
 omezené finance, nutriční požadavky a chuťové představy, s tímto problémem se potýkají prakticky všechny civilizované země.
  Při cestě do supermarketu za lovem kvalitních potravin přemýšlím, že by někde hranice nastaveny být měly, není přece fér se tímto standardizovaným postupem 
  starat o vyčerpaná těla maminek, která přivádí na tento svět naši budoucnost...

Přeji pohodový den

 
Mgr. Martin Jelínek
www.kurzyatac.cz